Způsobová slovesa v srbštině: moći, morati, hteti, želeti
Čtyři srbská způsobová slovesa — moći (moci), morati (muset), hteti (chtít) a želeti (přát si) — nikdy nestojí sama. Vždy potřebují druhé sloveso, které nese vlastní děj, a to ve dvou stejně správných podobách: „da“ + prézens, nebo holý infinitiv. Význam je úplně stejný. Řekneme tedy „Mogu da dođem.“ i „Mogu doći.“ — obojí znamená totéž. Stejně tak „Moram da radim.“ a „Želim da učim srpski.“ Pozor na 1. osobu: u sloves mogu a hoću je koncovka -u, ne -m. A jedna důležitost navíc: sloveso hteti tvoří i srbský budoucí čas. V běžné mluvě, hlavně na východě Srbska, převažuje „da“ + prézens; infinitiv zní o něco formálněji.
Příklady
- Mogu da dođem. I can come.
- Moram da radim. I have to work.
- Želim da učim srpski. I want to learn Serbian.
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Jak se řekne „můžu přijít“? Můžeš říct „mogu doći“ nebo „mogu da dođem“ — obojí je naprosto správně. Ale když řekneš „mogu dolazim“, to je chyba. Pojďme se podívat, jak způsobová slovesa fungují.
-
Způsobová slovesa vyjadřují, co můžeš, co musíš a co chceš udělat. Nikdy nestojí sama — vždy potřebují druhé sloveso, které nese vlastní děj.
-
Tady jsou čtyři nejdůležitější. „Moći“ znamená být schopen, tedy „moci“. „Morati“ je povinnost, „muset“. „Hteti“ znamená „chtít“ a tvoří i budoucnost. A „želeti“ je přání, „přát si“.
-
Teď to nejdůležitější: po způsobovém slovese máš dva způsoby. Můžeš použít „da“ plus přítomný čas, například „mogu da dođem“. Nebo holý infinitiv, „mogu doći“. Stejný význam, jen dva styly.
-
Začněme slovesem „moći“. „Mogu da dođem“ znamená, že jsem schopen přijít, že to jde. Způsobové sloveso „mogu“ je v přítomném čase a děj přichází po „da“. Mogu da dođem.
-
Stejná věta, ale s infinitivem. „Mogu doći“ — význam je úplně stejný. Tady není „da“, ale holý infinitiv „doći“. Obojí uslyšíš v běžné řeči. Mogu doći.
-
Teď „morati“ — povinnost. „Moram da radim“ znamená, že práce je něco, co musím, nemám na výběr. Sloveso „moram“ ukazuje povinnost a „raditi“ je děj. Moram da radim.
-
Přejděme k „želeti“ — přání. „Želim da učim srpski“ znamená, že to je moje přání, to, co chci. Po „želim“ jde „da“ plus přítomný čas, „da učim“. Želim da učim srpski.
-
A „hteti“ — to výjimečné. „Hoću da idem“ znamená „chci“, ale stejné sloveso tvoří i budoucí čas. „Hteti“ je most do budoucnosti, tak si ho dobře zapamatuj. Hoću da idem.
-
A teď nejčastější chyba. Po způsobovém slovese se druhé sloveso NEČASUJE podle osoby. Není „mogu dolazim“ — to jsou dva osobní tvary pohromadě. Musí to být infinitiv „mogu doći“ nebo „da“ plus přítomný čas „mogu da dođem“.
-
Malá rada, která ti usnadní volbu. V mluvě a na východě srbštiny se častěji slyší „da“ plus přítomný čas. Infinitiv zní o něco formálněji a je častější na západě. Obojí je správně — vybírej podle citu.
-
Shrňme to. Způsobová slovesa moći, morati, hteti a želeti vždy vyžadují druhé sloveso. Po nich jde infinitiv nebo „da“ plus přítomný čas — nikdy holé časování podle osoby. A „hteti“ ti tvoří i budoucnost.