Sloveso imati ve srbštině: imam, nemam a pády
Sloveso „imati" (mít) uslyšíte ve srbštině na každém kroku — a hned u něj číhají dvě věci, které Čechy pravidelně překvapí. Za prvé: zápor není „ne imam", ale jedno srostlé slovo „nemam" (nemaš, nema, nemamo, nemate, nemaju). Tohle „ne“ a „imam“ se vždy spojí dohromady. Za druhé: po kladném slovese jde předmět do akuzativu — „Imam sestru." (sestra → sestru), ale po záporu se velmi často přesune do genitivu: „Nemam novca.", „Nemam vremena." Jako Češi máte pády v malíčku, takže vás nezaskočí samotný princip, ale tahle dvojice pravidel. A otázku tvoříte jednoduše částicí „li“: „Imaš li auto?" Pár frází se vyplatí naučit zpaměti — imati vremena, imati pravo, imati godina.
Příklady
- Imam sestru. I have a sister.
- Nemam novca. I have no money.
- Imaš li auto? Do you have a car?
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
„Imam sestru.“ Snadné, že? Ale zápor není „ne imam“ — nýbrž jedno srostlé slovo, „nemam“. A tehdy se předmět často přesune do jiného pádu. Pojďme si to vyjasnit do konce.
-
„Imati“ znamená „mít“ — používáš ho neustále: pro věci, rodinu, čas i povinnosti. Nejdůležitější pravidlo: předmět po „imati“ je ve čtvrtém pádě, v akuzativu, který odpovídá na otázku „koho, co“.
-
Tady je přítomný čas slovesa „imati“. „Ja imam, ti imaš, on ima, mi imamo, vi imate, oni imaju.“ Důraz je na tvaru „imam“ — to je „mám“, nejčastější tvar, který uslyšíš.
-
První příklad. „Sestra“ je rod ženský a v akuzativu mění koncovku: „sestra“ se mění na „sestru“. Proto říkáme: Imam sestru. Vidíš, jak se koncovka A proměnila v U — to je akuzativ v praxi.
-
Teď něco, co vypadá jako výjimka, ale není. „Auto“ je rod mužský a neživotné, a taková podstatná jména zůstávají v akuzativu stejná — nic se nemění. Imam auto. „Auto“ je v nominativu i v akuzativu stejné — proto to zní snadno.
-
Teď zápor. Tohle je klíčové: negace slovesa „imati“ nejsou dvě slova. Neříkáme „ne imam“. „Ne“ a „imam“ splývají v jedno slovo — „nemam“. Je to nepravidelné, ale vždy se to tak říká.
-
Tady je nejčastější chyba začátečníků. „Ne imam“ v srbštině neexistuje. Vždy „nemam“. Totéž platí pro všechny osoby: nemaš, nema, nemamo, nemate, nemaju.
-
A druhá část pasti. Po kladném „imam“ je předmět v akuzativu. Ale po záporném „nemam“ se předmět často přesune do genitivu — pádu, který odpovídá na otázku „koho, čeho“.
-
Podívejme se na to na příkladu. „Novac“ po „nemam“ jde do genitivu a stává se „novca“. Proto je správně: Nemam novca. Ne „nemam novac“, nýbrž „nemam novca“ — genitiv po záporu.
-
Stejná past se slovem „vreme“. Po „nemam“ neříkáme „nemam vreme“ — správně je „nemam vremena“, s genitivem.
-
Jak se ptáme? Přidáš částici „li“ za sloveso. „Imaš li auto?“ znamená „Máš auto?“. Jednoduché a v řeči velmi časté. Imaš li auto?
-
Nakonec, „imati“ tvoří mnoho každodenních výrazů. „Imati vremena“ — mít volný čas. „Imati pravo“ — mít pravdu. Vyplatí se zapamatovat si je jako hotové fráze.
-
Shrňme si to. „Imati“ vyžaduje akuzativ: imam sestru. Zápor je vždy srostlé slovo „nemam“, nikdy „ne imam“. A po „nemam“ jde předmět do genitivu: nemam novca, nemam vremena.