Sloveso imati ve srbštině: imam, nemam a pády
Sloveso „imati" (mít) uslyšíte ve srbštině na každém kroku — a hned u něj číhají dvě věci, které Čechy pravidelně překvapí. Za prvé: zápor není „ne imam", ale jedno srostlé slovo „nemam" (nemaš, nema, nemamo, nemate, nemaju). Tohle „ne“ a „imam“ se vždy spojí dohromady. Za druhé: po kladném slovese jde předmět do akuzativu — „Imam sestru." (sestra → sestru), ale po záporu se velmi často přesune do genitivu: „Nemam novca.", „Nemam vremena." Jako Češi máte pády v malíčku, takže vás nezaskočí samotný princip, ale tahle dvojice pravidel. A otázku tvoříte jednoduše částicí „li“: „Imaš li auto?" Pár frází se vyplatí naučit zpaměti — imati vremena, imati pravo, imati godina.
Příklady
- Imam sestru. I have a sister.
- Nemam novca. I have no money.
- Imaš li auto? Do you have a car?
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Imam sestru. Snadné, že? Ale zápor není ne imam — nýbrž jedno srostlé slovo, nemam. A tehdy se předmět často přesune do jiného pádu. Pojďme si to vyjasnit do konce.
-
Imati znamená mít — používáš ho neustále: pro věci, rodinu, čas i povinnosti. Nejdůležitější pravidlo: předmět po imati je ve čtvrtém pádě, v akuzativu, který odpovídá na otázku koho, co.
-
Tady je přítomný čas slovesa imati. Ja imam, ti imaš, on ima, mi imamo, vi imate, oni imaju. Důraz je na tvaru imam — to je mám, nejčastější tvar, který uslyšíš.
-
První příklad. Sestra je rod ženský a v akuzativu mění koncovku: sestra se mění na sestru. Proto říkáme: Imam sestru. Vidíš, jak se koncovka A proměnila v U — to je akuzativ v praxi.
-
Teď něco, co vypadá jako výjimka, ale není. Auto je rod mužský a neživotné, a taková podstatná jména zůstávají v akuzativu stejná — nic se nemění. Imam auto. Auto je v nominativu i v akuzativu stejné — proto to zní snadno.
-
Teď zápor. Tohle je klíčové: negace slovesa imati nejsou dvě slova. Neříkáme ne imam. Ne a imam splývají v jedno slovo — nemam. Je to nepravidelné, ale vždy se to tak říká.
-
Tady je nejčastější chyba začátečníků. Ne imam v srbštině neexistuje. Vždy nemam. Totéž platí pro všechny osoby: nemaš, nema, nemamo, nemate, nemaju.
-
A druhá část pasti. Po kladném imam je předmět v akuzativu. Ale po záporném nemam se předmět často přesune do genitivu — pádu, který odpovídá na otázku koho, čeho.
-
Podívejme se na to na příkladu. Novac po nemam jde do genitivu a stává se novca. Proto je správně: Nemam novca. Ne nemam novac, nýbrž nemam novca — genitiv po záporu.
-
Stejná past se slovem vreme. Po nemam neříkáme nemam vreme — správně je nemam vremena, s genitivem.
-
Jak se ptáme? Přidáš částici li za sloveso. Imaš li auto? znamená Máš auto?. Jednoduché a v řeči velmi časté. Imaš li auto?
-
Nakonec, imati tvoří mnoho každodenních výrazů. Imati vremena — mít volný čas. Imati pravo — mít pravdu. Vyplatí se zapamatovat si je jako hotové fráze.
-
Shrňme si to. Imati vyžaduje akuzativ: imam sestru. Zápor je vždy srostlé slovo nemam, nikdy ne imam. A po nemam jde předmět do genitivu: nemam novca, nemam vremena.