Sloveso biti (být) v srbštině: krátké a dlouhé tvary přítomného času

Sloveso biti je v srbštině úplně nejdůležitější sloveso, které potřebujete hned na začátku. Pro vás jako pro Čecha je to obrovská výhoda: srbština funguje skoro stejně jako čeština a oba jazyky mají u slovesa „být“ dvojí sadu tvarů. V přítomném čase má biti krátké (nepřízvučné) tvary: sam, si, je, smo, ste, su. Přesně jako české jsem, jsi, je, jsme, jste, jsou se chovají jako příklonky a stojí na druhém místě ve větě. Proto řekneme „Ja sam student.“ (Jsem student.) a „Ona je umorna.“ (Je unavená.) Krátký tvar nikdy nemůže stát na začátku věty: nelze říct „Sam Ana.“, správně je „Ja sam Ana.“ Stejně jako v češtině nezačnete větu slovem „jsem“ bez podmětu. Vedle toho má biti dlouhé (přízvučné) tvary: jesam, jesi, jeste, jesmo, jeste, jesu. Ty odpovídají českým důrazným tvarům a používají se ve třech situacích. Za prvé, když chcete sloveso zdůraznit. Za druhé, když odpovídáte samostatně: na otázku stačí říct „Jesam.“ (Ano, jsem.) — krátké „sam“ by tu samo o sobě stát nemohlo. Za třetí v otázkách typu „Jesi li gladan?“ (Máš hlad? / Jsi hladový?), kde dlouhý tvar přirozeně otevírá otázku. Další užitečné věty: „Mi smo kod kuće.“ (Jsme doma.) Všimněte si, že krátké smo stojí hned za podmětem, na druhé pozici. Pro Čecha je celý systém intuitivní — pozor jen na konkrétní tvary a pravopis: srbské sam, si, je nejsou totéž co české jsem, jsi, je, i když pravidlo je společné. Naučte se obě sady tvarů zároveň a budete mluvit přirozeně od první lekce.