Budoucí čas v srbštině (futur I): ću raditi a radiću
Futur I je v srbštině jednodušší, než se zdá. Skládá se z krátkého, nepřízvučného tvaru slovesa „hteti“ — enklitika ću, ćeš, će, ćemo, ćete, će — a infinitivu hlavního slovesa. Pozor ale na slovosled: stojí-li enklitikon vepředu, infinitiv zůstává celý, třeba „Sutra ću raditi.“ Když začíná sloveso, odebereme „-ti“ a spojíme vše v jedno slovo: „Radiću sutra.“ Význam je stejný, mění se jen tvar podle pořadí slov. Otázky fungují stejně: „Šta ćeš jesti?“ Největší past? Nepište po chorvatsku „radit ću“ ani „raditiću“ — spisovná srbština spojuje na „radiću“. A enklitikon nikdy nestojí na začátku věty.
Příklady
- Sutra ću raditi. I'll work tomorrow.
- Radiću sutra. I'll work tomorrow.
- Šta ćeš jesti? What will you eat?
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Chceš říct, co budeš dělat zítra? Potřebuješ futurum první — budoucí čas. Tvoří se snadno, ale v pravopisu má jednu past, která mate skoro každého. Pojďme si ji vyřešit do konce.
-
Futurum první je budoucí čas — pro plány, záměry a předpovědi. Skládá se ze dvou částí: krátkého tvaru slovesa hteti a infinitivu hlavního slovesa. Krátký tvar je takzvané enklitikon: ću, ćeš, će.
-
Tady je celé enklitikon slovesa hteti. Ja ću, ti ćeš, on će, mi ćemo, vi ćete, oni će. Jsou to krátké, nepřízvučné tvary — nauč se je nazpaměť, protože jsou srdcem celého času.
-
Teď to nejdůležitější: existují dva způsoby, jak spojit enklitikon a infinitiv. První — stojí-li enklitikon vepředu, infinitiv zůstává celý: ću raditi. Druhý — stojí-li sloveso vepředu, z infinitivu se odebere -ti a enklitikon se s ním spojí v jedno slovo: radiću.
-
Začněme první formou. Věta začíná příslovcem sutra, takže enklitikon přichází hned za ním a infinitiv zůstává celý: Sutra ću raditi. To znamená Zítra budu pracovat. Enklitikon ću, pak celý infinitiv raditi — odděleně.
-
Teď stejný význam, ale druhou formou. Pokud sloveso začíná větu, odebereme -ti ze raditi a přilepíme ću — dostaneme jedno slovo: Radiću sutra. Raditi minus -ti dává radi-, plus ću dává radiću. Stejná budoucnost, jen spojená.
-
Otázky se tvoří stejně. Šta ćeš jesti? — tázací slovo šta je první, takže enklitikon ćeš jde za ním a infinitiv jesti zůstává celý: Šta ćeš jesti? Co budeš jíst? Druhá osoba jednotného čísla — ćeš.
-
Třetí osoba množného čísla. Oni će doći večeras. Podmět oni je první, takže enklitikon će jde za ním a infinitiv doći zůstává celý: Oni će doći večeras. Přijdou večer. Kdyby bylo sloveso první, bylo by Doći će večeras.
-
Tady je celý obraz na slovese raditi v obou formách a ve všech osobách. Vlevo je oddělená forma, vpravo spojená. Obě jsou správné — vybíráš ji podle slovosledu věty.
-
A teď ta past, kvůli které jsme začali. Když spojuješ sloveso a enklitikon, nepíše se radit ců ani raditiců. -ti se úplně odebere, a teprve potom se přilepí enklitikon: radiců. Jedno slovo, bez mezery, bez písmene t vepředu.
-
Druhá chyba se týká slovosledu. Enklitikon je nepřízvučné a nikdy nestojí na začátku věty. Ću raditi sutra je špatně. Musí být buď Sutra ću raditi, nebo spojené Radiću sutra.
-
Malá poznámka ke slovesům na -ći, jako doći nebo reći. Nemají -ti k odebrání, takže u nich neexistuje spojená forma se zkrácením — řekneš doći ců nebo ja ců doći, ale ne doćiců. U nich zůstává oddělená forma.
-
Shrňme to. Futurum první je enklitikon hteti plus infinitiv. Jde-li enklitikon první, infinitiv zůstává celý: ću raditi. Jde-li sloveso první, odebereš -ti a spojíš: radiću. Nikdy radit ću a nikdy enklitikon na začátku. Teď můžeš mluvit o všem, co teprve přijde.