The dative case (to / for someone)
The dative marks the indirect object — the recipient or beneficiary ('to/for someone'). Masculine and neuter nouns take -u (brat → bratu), feminine -a nouns take -i (sestra → sestri). It also follows prepositions like 'prema' and 'ka' and appears with verbs like dati, reći, pomoći.
Příklady
- Dajem knjigu bratu. I'm giving the book to my brother.
- Pišem sestri. I'm writing to my sister.
- Pomažem prijatelju. I'm helping a friend.
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Dáváš někomu knihu, píšeš někomu dopis, pomáháš někomu. Ale komu? To „komu“ má v srbštině svůj pád — dativ. Když ho netrefíš, věta zní špatně. Pojďme si ho osvojit do konce.
-
Dativ je pád příjemce — toho, kdo něco dostává nebo komu je děj určen. Odpovídá na otázku „komu?“ nebo „čemu?“. Je to takzvaný nepřímý předmět: ne to, co dáváš, ale ten, komu dáváš.
-
Takhle se tvoří koncovky. Mužský a střední rod dostávají koncovku „-u“: „brat“ se mění na „bratu“, „dete“ se mění na „detetu“. Ženský rod na „-a“ dostává koncovku „-i“: „sestra“ se mění na „sestri“. Dvě koncovky — to je srdce dativu.
-
Začněme nejjasnějším příkladem — sloveso „dati“, dát. Dáváš knihu, ale komu? Bratu. Dajem knjigu bratu. „Dávám knihu bratrovi.“ „Knjigu“ je to, co dáváš — to je akuzativ. A „bratu“ je ten, komu dáváš — to je dativ, „brat“ plus „-u“.
-
Teď ženský rod. Píšeš dopis a příjemcem je sestra. „Sestra“ ztrácí „-a“ a dostává „-i“: Pišem sestri. „Píšu sestře.“ Není tu ani slovo pro „komu“ — sama koncovka „-i“ na „sestri“ nese význam příjemce.
-
A tady je nejdůležitější sloveso k zapamatování — „pomoći“, pomoct. V srbštině nepomáháš někoho, ale pomáháš někomu. Sloveso „pomoći“ vyžaduje dativ: Pomažem prijatelju. „Pomáhám příteli.“ „Prijatelj“ se mění na „prijatelju“ — dativ, ne akuzativ. To je past, o které budeme ještě mluvit.
-
Podívejme se na celé tvary na jednom mužském a jednom ženském jméně, ať se ti to vryje do hlavy. „Brat“ dává v dativu „bratu“, „sestra“ dává „sestri“, „majka“ dává „majci“ — všimni si, jak „k“ před „-i“ přechází v „c“.
-
Dativ se neobjevuje jen u sloves dávání. Stojí i po některých předložkách, nejčastěji „prema“ a „ka“, které znamenají pohyb něčím směrem: Idem ka gradu. „Jdu směrem k městu.“ „Grad“ se mění na „gradu“ po předložce „ka“. Stejně by to bylo i „prema gradu“.
-
Stojí za to si zapamatovat skupinu sloves, která vždy vyžadují dativ, protože angličtina a jiné jazyky je často překládají s přímým předmětem. Patří mezi ně mimo jiné: „dati“, „reći“, „pisati“, „pomoći“, „verovati“ a „zahvaliti“. U každého z nich jde příjemce do dativu.
-
A teď hlavní past. Sloveso „pomoći“ vyžaduje v srbštině dativ, ne akuzativ. Proto je „pomažem bratu“, a ne „pomažem brata“. Snadno se chybuje, protože v mnoha jazycích se „pomáhat“ pojí s přímým předmětem — ale v srbštině jde o příjemce, tedy dativ.
-
Druhá past se týká ženského rodu. U podstatných jmen na „-ka“ se souhláska „k“ před koncovkou „-i“ mění v „c“. „Majka“ nedává „majki“, ale „majci“. Stejně: „ruka“ dává „ruci“, „devojka“ dává „devojci“.
-
A poslední příklad, ať to všechno spojíme. Dva předměty v jedné větě: to, co dáváš, v akuzativu, ten, komu dáváš, v dativu. Dajem deci poklone. „Dávám dárky dětem.“ „Poklone“ — akuzativ, to co dáváš; „deci“ — dativ, příjemci.
-
Shrňme to. Dativ je pád příjemce a odpovídá na „komu?“. Mužský a střední rod dostávají „-u“, ženský na „-a“ dostává „-i“. Vyžadují ho slovesa jako „dati“, „reći“ a „pomoći“, a také předložky „prema“ a „ka“. Zapamatuj si: pomáháš „bratu“, ne „brata“. Teď víš, komu je děj určen.