Srbský dativ: pád příjemce (komu? čemu?)
Dativ – srbsky dativ, v češtině náš dobře známý 3. pád – označuje příjemce děje, tedy toho, komu nebo čemu je něco určeno. Odpovídá přesně na otázky komu? a čemu?. Jako Češi tu máte velkou výhodu: dativ jako pád už dávno znáte a citově ho cítíte. Zrádné nejsou pravidla použití, ale samotné srbské tvary a vazby, které se od češtiny v drobnostech liší. Právě na ně se zaměříme. Začněme koncovkami v jednotném čísle. Mužský a střední rod přibírají koncovku -u: brat se mění na bratu, prozor na prozoru, dete na detetu. Ženský rod zakončený na -a dostává koncovku -i: sestra na sestri, žena na ženi. Pozor na jednu hláskovou změnu, kterou čeština v tomto místě nemá: před koncovkou -i se u podstatných jmen na -ka mění k v c. Proto majka dává majci, ruka dává ruci a devojka dává devojci – nikdy ne „majki“. Dativ vyžaduje celá skupina sloves. Patří mezi ně dati (dát), reći (říci), pisati (psát), pomoći (pomáhat), verovati (věřit) a zahvaliti (poděkovat). Podívejte se na věty: „Dajem knjigu bratu.“ – dávám knihu bratrovi; knjigu je akuzativ (to, co dáváte), bratu je dativ (komu dáváte). „Pišem sestri.“ – píšu sestře, sestra ztratila -a a vzala si -i. Když jsou ve větě dva předměty, věc jde do akuzativu a příjemce do dativu: „Dajem deci poklone.“ – dávám dětem dárky. Dativ stojí také po předložkách prema a ka, které vyjadřují směr „k, vstříc“: „Idem ka gradu.“ – jdu k městu. Tady si čeština a srbština rozumějí: i my říkáme jdu k městu se 3. pádem. A teď dvě pasti. První: sloveso pomoći (pomáhat) v srbštině vládne dativem, ne akuzativem – přesně jako české „pomáhat někomu“. Říkejte tedy „Pomažem prijatelju.“ a „Pomažem bratu.“, nikdy „pomažem brata“. Druhá past je ona hlásková změna k → c: „Kažem majci.“, ne „kažem majki“. Když si pohlídáte tyhle dvě věci, srbský dativ vám půjde skoro sám.
Příklady
- Dajem knjigu bratu. I'm giving the book to my brother.
- Pišem sestri. I'm writing to my sister.
- Pomažem prijatelju. I'm helping a friend.
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Dáváš někomu knihu, píšeš někomu dopis, pomáháš někomu. Ale komu? To komu má v srbštině svůj pád — dativ. Když ho netrefíš, věta zní špatně. Pojďme si ho osvojit do konce.
-
Dativ je pád příjemce — toho, kdo něco dostává nebo komu je děj určen. Odpovídá na otázku komu? nebo čemu?. Je to takzvaný nepřímý předmět: ne to, co dáváš, ale ten, komu dáváš.
-
Takhle se tvoří koncovky. Mužský a střední rod dostávají koncovku -u: brat se mění na bratu, dete se mění na detetu. Ženský rod na -a dostává koncovku -i: sestra se mění na sestri. Dvě koncovky — to je srdce dativu.
-
Začněme nejjasnějším příkladem — sloveso dati, dát. Dáváš knihu, ale komu? Bratu. Dajem knjigu bratu. Dávám knihu bratrovi. Knjigu je to, co dáváš — to je akuzativ. A bratu je ten, komu dáváš — to je dativ, brat plus -u.
-
Teď ženský rod. Píšeš dopis a příjemcem je sestra. Sestra ztrácí -a a dostává -i: Pišem sestri. Píšu sestře. Sama koncovka -i na sestri nese význam příjemce — žádné další slovo není potřeba.
-
A tady je nejdůležitější sloveso k zapamatování — pomoći, pomoct. V srbštině nepomáháš někoho, ale pomáháš někomu. Sloveso pomoći vyžaduje dativ: Pomažem prijatelju. Pomáhám příteli. Prijatelj se mění na prijatelju — dativ, ne akuzativ. To je past, o které budeme ještě mluvit.
-
Podívejme se na celé tvary na jednom mužském a jednom ženském jméně, ať se ti to vryje do hlavy. Brat dává v dativu bratu, sestra dává sestri, majka dává majci — všimni si, jak k před -i přechází v c.
-
Dativ se neobjevuje jen u sloves dávání. Stojí i po některých předložkách, nejčastěji prema a ka, které znamenají pohyb něčím směrem: Idem ka gradu. Jdu směrem k městu. Grad se mění na gradu po předložce ka. Stejně by to bylo i prema gradu.
-
Stojí za to si zapamatovat skupinu sloves, která vždy vyžadují dativ. Patří mezi ně mimo jiné: dati, reći, pisati, pomoći, verovati a zahvaliti. U každého z nich jde příjemce do dativu.
-
A teď hlavní past. Sloveso pomoći vyžaduje v srbštině dativ, ne akuzativ. Proto je pomažem bratu, a ne pomažem brata. Ten, komu pomáháš, je příjemce děje, takže jde do dativu.
-
Druhá past se týká ženského rodu. U podstatných jmen na -ka se souhláska k před koncovkou -i mění v c. Majka nedává majki, ale majci. Stejně: ruka dává ruci, devojka dává devojci.
-
A poslední příklad, ať to všechno spojíme. Dva předměty v jedné větě: to, co dáváš, v akuzativu, ten, komu dáváš, v dativu. Dajem deci poklone. Dávám dárky dětem. Poklone — akuzativ, to co dáváš; deci — dativ, příjemci.
-
Shrňme to. Dativ je pád příjemce a odpovídá na komu?. Mužský a střední rod dostávají -u, ženský na -a dostává -i. Vyžadují ho slovesa jako dati, reći a pomoći, a také předložky prema a ka. Zapamatuj si: pomáháš bratu, ne brata. Teď víš, komu je děj určen.