Instrumentál v srbštině

Tady máte jako Češi obrovskou výhodu, a je dobré si to hned na začátku přiznat: srbský instrumentál funguje skoro úplně stejně jako náš sedmý pád. Ptáme se na něj „kým? čím?", srbsky „s kim? čime?", a most mezi oběma jazyky je tak pevný, že se spíš učíte pár detailů než celý nový systém. Instrumentál má dvě hlavní práce. První je prostředek: nástroj, věc nebo dopravní prostředek, kterým něco děláme. Odpovídá na otázku „čím?" a stejně jako v češtině tu nestojí žádná předložka, jen se změní koncovka. „Putujem vozom." znamená „Jedu vlakem." „Pišem olovkom." znamená „Píšu tužkou." „Sečem hleb nožem." znamená „Krájím chleba nožem." Všimněte si, jak přirozeně to zní česky: jedu vlakem, píšu perem, krájím nožem. Nikde žádné „s". Pro Čecha je to naprosto domácí pocit, zatímco mluvčí jazyků bez pádů s tím zápasí. Druhá práce je společnost: osoba, se kterou někde jsme. Odpovídá na „s kým?" a tady už předložku potřebujeme, srbsky s nebo sa. „Idem sa sestrom." znamená „Jdu se sestrou." Celé to tedy stojí na rozdílu, který znáte i z češtiny: prostředek bez předložky, společnost s předložkou. Protože ten rozdíl funguje v obou jazycích stejně, dělají Češi tuto chybu mnohem méně než ostatní. Přesto si dejte pozor, ať na dopravní prostředek nepřilepíte „s". Špatně je „Idem s vozom" nebo „Idem sa autobusom". Správně je „Idem vozom" a „Idem autobusom" – přesně jako české „jedu vlakem, jedu autobusem". Předložka patří jen k lidem. Obojí lze klidně spojit do jedné věty: „Putujem autobusom sa prijateljem." – „Cestuji autobusem s kamarádem." Autobus je prostředek (bez předložky), kamarád je společnost (sa). Koncovky vás taky nepřekvapí. Tvrdé kmeny berou v jednotném čísle -om: voz se mění na vozom, auto na autom, pero na perom, kafa na kafom, olovka na olovkom. Měkké kmeny zakončené na j, č, ž, š nebo c berou -em: nož se mění na nožem, muž na mužem. Tady dávejte pozor, protože je to drobný detail, který se snadno splete. V množném čísle je koncovka jednotně -ima. Zbývá jediná věc, kterou v češtině takhle neřešíme: psaní s versus sa. Před slovy začínajícími na s, z, š nebo ž se píše sa, a „se mnou" je vždycky „sa mnom". Jinak stačí s. Takže „sa sestrom" a „sa Žarkom", ale „s bratom" a „s mamom". Je to čistě otázka výslovnosti. Když se opřete o svůj sedmý pád, ohlídáte si měkké -em a zapamatujete si pravidlo s/sa, máte srbský instrumentál prakticky zvládnutý.