Srbské vztažné zájmeno koji – jak se skloňuje a kdy použít koja, koje

Srbské zájmeno koji (kdo, který, jenž) připojuje vztažnou větu k podstatnému jménu – přesně tak, jak to z češtiny znáte u zájmena který. A právě tady číhá celé tajemství lekce: koji se řídí dvěma pány najednou. Rod a číslo si bere zvenčí, od jména, ke kterému patří, ale pád si bere zevnitř, podle své vlastní role ve vztažné větě. Tyto dvě věci spolu vůbec nemusí souviset. Projděme si to na příkladech. Ve větě „čovek koji radi“ (muž, který pracuje) je koji mužského rodu, protože čovek je rodu mužského – a je v nominativu, protože ve vedlejší větě je podmětem (to on pracuje). U „knjiga koju čitam“ (kniha, kterou čtu) máme koju: ženský rod podle knjiga, ale akuzativ, protože ve větě je předmětem (čtu ji). A „grad u kome živim“ (město, ve kterém žiju) ukazuje lokál kome po předložce u. Stejnou logiku vidíte u „čovek koga vidim“ (akuzativ – vidím ho), „prijatelj kome verujem“ (dativ – věřím mu), „auto koji vozim“ a „ljudi koji čekaju“ (množné číslo, nominativ). Čecha potěší, že čeština funguje takřka stejně. Naše který se rovněž shoduje v rodě a čísle s řídícím jménem a pád přebírá z věty: „muž, který pracuje“ (nominativ) vs. „muž, kterého vidím“ (akuzativ). Je to skoro dokonalá paralela, takže srbskému koji rozumíte intuitivně. Pozor jen na dva detaily: srbština nemá životnost stejně jako čeština a po předložkách u / o se objevuje lokál kome (v češtině „o kterém“). Tvary jsou: koji (m), koja (ž), koje (s); v akuzativu koga/kog nebo koju, v dativu a lokálu kome/kom. Nejčastější chyba (tzv. atrakce pádu): člověk zkopíruje pád řídícího jména na koji. Pokud řeknete „Vidim čoveka“ (vidím muže, akuzativ), svádí to napsat i koji v akuzativu. Ale ne! Správně je „Vidim čoveka koji radi“ – koji zůstává v nominativu, protože ve vedlejší větě je to podmět (on pracuje). Tvar „Vidim čoveka kojeg radi“ je chybný. Vždy se ptejte: jakou roli hraje zájmeno uvnitř své vlastní věty? Z té role vzejde pád.