Srbský kondicionál – potencijal (jak říct „bych")
Potencijal je srbský kondicionál, tedy způsob, jak vyjádřit české „bych, bys, by". Používá se pro přání, zdvořilé prosby a podmínkové věty typu „kdybych měl čas, cestoval bych". Pro Čecha je to vlastně domácí terén: srbština tvoří kondicionál téměř stejně jako čeština, jen s jinými částicemi. Forma je jednoduchá: pomocná částice (z aoristu slovesa biti) + činné příčestí minulé (radni glagolski pridev), tedy slovesný tvar na -o / -la / -li. Vedle sebe tak stojí dva prvky stejně jako české „by + dělal". Částice se mění podle osoby: ja BIH, ti BI, on/ona BI, mi BISMO, vi BISTE, oni BI. Všimněte si, že srbština má pro všechny osoby zvláštní tvary podobně jako čeština (bych, bys, bychom, byste). Pozor: ve 3. osobě jednotného i množného čísla je vždy jen BI. Příčestí se shoduje s podmětem v rodě a čísle, přesně jako české příčestí na -l. Muž řekne „Želeo bih kafu." (chtěl bych kávu), žena „Želela bih kafu." U množného čísla je to „Mi bismo došli." Tady si dejte pozor: spojení „Mi bi došli." je v pečlivé srbštině CHYBA – musí být bismo. Klíčové pravidlo je postavení částice: částice je klitika (přízvukově se opírá o sousední slovo) a stojí na DRUHÉM místě ve větě. Proto „Ja bih došao.", ale když věta začíná slovesem, je to „Došao bih." – částice přeskočí hned za první přízvučné slovo. Čeština funguje velmi podobně (slovo „bych" také rádo stojí na druhé pozici: „Já bych přišel." / „Přišel bych."), takže tento smysl pro pořádek slov vám pomůže. Tři hlavní použití: přání („Voleo bih..."), zdvořilá prosba (proto „Želeo bih kafu." zní mnohem zdvořileji než přímé „chci") a podmínkové věty: „Kad bih imao vremena, putovao bih." Otázku tvoříte stejně: „Šta biste radili?" (Co byste dělali?). Nejčastější chyby, kterým se vyhněte: (1) Používat „bi" pro všechny osoby místo bismo (mi) a biste (vi) – v hovoru to uslyšíte, ale ve spisovné srbštině je to nesprávné. (2) Vypouštět -h v 1. osobě jednotného čísla: „ja bi" je špatně, správně je vždy „ja bih" (stejně jako my neřekneme „já by", ale „já bych"). (3) Špatné postavení částice – musí být na druhém místě. (4) Zapomenout na shodu příčestí v rodě: muž „Ja bih rekao.", žena „Ja bih rekla.". Tvar „Ja bi rekao." je chybný, musí být bih.
Příklady
- Želeo bih kafu. I would like a coffee.
- Ona bi došla. She would come.
- Šta biste radili? What would you do?
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Jedna malá částice promění strohý rozkaz ve zdvořilou prosbu — a právě u ní většina udělá chybu.
-
Potencijal je tvar pro „bych“ — pro přání, zdvořilé prosby a podmínkové věty. Skládá se ze dvou částí: z pomocné částice a z minulého příčestí.
-
Tady je celé paradigma. Částice se mění podle osoby: ja bih, ti bi, on bi, mi bismo, vi biste, oni bi. Pamatuj, že první osoba jednotného čísla má na konci „h“ — bih — a v množném čísle máme bismo a biste.
-
Druhá část je minulé příčestí — ten tvar, který se shoduje s podmětem v rodě a čísle. Pro mužský rod radio, pro ženský radila, pro množné číslo radili. Spoj částici s příčestím a máš potencijal.
-
Začněme nejčastějším použitím — zdvořilou prosbou. Místo „chci kávu“ řekneš mírněji: Želeo bih kafu.
-
Pokud mluví žena, příčestí se shoduje v ženském rodě — želela, ale částice zůstává bih. Želela bih kafu.
-
Třetí osoba používá částici bi. Hádej, co by někdo udělal: Ona bi došla.
-
Pro zdvořilé vykání (vi) použiješ biste. Pozor — biste, ne bi. Šta biste radili?
-
Teď pravidlo o postavení. Částice bih, bi, bismo se chová jako příklonka — chce druhé místo ve větě. Proto říkáme Ja bih došao, a když věta začíná slovesem, částice jde hned za ně: Došao bih.
-
Potencijal nese i podmínkové věty — to „kdyby“. V hlavní větě stojí potencijal: Kad bih imao vremena, putovao bih.
-
A teď klasická past. V uvolněné mluvě mnozí používají bi pro všechny osoby — mi bi, vi bi. V pečlivé, správné mluvě to neplatí: pro mi patří bismo, pro vi patří biste.
-
A poslední maličkost, která prozradí mluvčího: v první osobě jednotného čísla nevypadává „h“. Není ja bi, ale ja bih.
-
Pamatuj: částice podle osoby — bih, bi, bismo, biste — plus minulé příčestí podle rodu, a vše na druhém místě.