Množné číslo podstatných jmen v srbštině: nominativ

V srbštině, stejně jako v češtině, určuje množné číslo rod podstatného jména — samotný princip tedy znáte, nový je jen soubor koncovek. Zapamatujte si tři základní pravidla. Mužský rod dostává -i: student → studenti, profesor → profesori. Ženský rod na -a mění koncovku na -e: žena → žene, knjiga → knjige. Střední rod na -o nebo -e dává -a: selo → sela, jezero → jezera. Hned si všimněte, čím se srbština liší od češtiny. V češtině se množné číslo větví podle vzorů a tvrdosti kmene (páni, hrady, stroje, ženy, města), a navíc rozlišujeme rod životný a neživotný. V srbštině je to jednodušší: jeden rod — jedna koncovka. Mužský je vždy -i (bez dělení na životnost), ženský na -a vždy -e, střední vždy -a. Pozor na falešnou asociaci: srbské žene je množné číslo od žena, nikoli druhý pád, jak by napovídal český vzor „žena – ženy“. Nyní dvě nástrahy, na kterých zakopne skoro každý. První: krátká jednoslabičná mužská jména vkládají před koncovku -ov-/-ev-. Proto ne „gradi“, ale gradovi; ne „mosti“, ale mostovi; sin → sinovi, a po měkkém kmeni — kraj → krajevi. Druhá nástraha je střídání (sibilarizace): kmen na k/g/h se před -i měkčí a vojnik se nemění na „vojniki“, nýbrž na vojnici (k → c). Je to stejná logika jako v českém „ruka — ruce“, jen výsledek je jiný. A to nejdůležitější, co zažene polovinu obav: v srbštině NIKDY není anglické -s. Množné číslo se vždy volí podle rodu — -i, -e nebo -a. Pokud už rod slova vycítíte, stačí dosadit správnou z těchto tří koncovek a nezapomenout na gradovi a vojnici.