Zjišťovací otázky v srbštině: da li vs. li
Srbština tvoří otázku, na kterou se odpovídá ano nebo ne, dvěma způsoby. První z nich je každodenní a uslyšíte ho v běžné mluvě nejčastěji: na začátek věty stačí přidat da li a zbytek oznamovací věty necháte beze změny. Tak vznikne třeba Da li govoriš srpski? (Mluvíš srbsky?) nebo Da li imaš vremena? (Máš čas?). Druhý způsob je o něco knižnější: sloveso dáte na začátek a hned za ně vložíte částici li. Vznikne Govoriš li srpski? nebo Imaš li vremena?. Klíčové pravidlo, které si zapamatujte: částice li nikdy nesmí stát na prvním místě. Vždy se opírá o předcházející slovo a stojí na druhé pozici, takže Li govoriš srpski? je chyba a správně je Govoriš li srpski?. Na rozdíl od češtiny, kde se zjišťovací otázka pozná hlavně intonací a slovosled zůstává stejný, srbština má pro otázku ustálené stavební prvky. U slovesa být platí totéž: řeknete Da li je ovo tvoje? nebo Je li ovo tvoje? (Je to tvoje?). V rychlé mluvě se Je li často stahuje na Je l', které uslyšíte jako jel. I prosté zvýšení hlasu na konci věty může z oznamovací věty udělat otázku, ale v psaném a pečlivém projevu se držte da li nebo obrácení slovesa s li.
Příklady
- Da li govoriš srpski? Do you speak Serbian?
- Govoriš li srpski? Do you speak Serbian?
- Da li je ovo tvoje? Is this yours?
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Chceš se někoho na něco zeptat, ale nevíš, jak otázku vytvořit? V srbštině má otázka ano/ne jen dva jednoduché vzorce.
-
Otázka ano/ne je ta, na kterou odpovídáš ano nebo ne. V srbštině ji tvoříš dvěma způsoby, oba zcela správné. Tady je základní myšlenka.
-
První způsob: dáš Da li úplně na začátek věty a zbytek zůstává jako v oznamovací větě. Druhý způsob: sloveso jde dopředu a slůvko li přijde hned za ním.
-
Podívejme se na stejnou otázku oběma způsoby. Nejdřív s Da li na začátku. Da li govoriš srpski?
-
Teď stejná otázka, ale s inverzí: sloveso jde dopředu a li přijde hned za ním. Govoriš li srpski?
-
Všimni si klíčového rozdílu: u Da li stojí obě slova spolu na začátku. V krátkém tvaru li nikdy nestojí první — vždy je na druhém místě, hned za slovesem.
-
Funguje to i se slovesem být. S Da li zní věta nejpřirozeněji v běžné řeči. Da li je ovo tvoje?
-
Stejná otázka v krátkém tvaru: sloveso je jde dopředu a li se octne hned za ním. Je li ovo tvoje?
-
Další běžný příklad. Chceš se zeptat, jestli má někdo čas? Da li funguje dokonale. Da li imaš vremena?
-
A jeho krátké dvojče. Sloveso imaš první, pak li hned za ním. Imaš li vremena?
-
Tady je nejčastější chyba. Slůvko li nikdy nestojí úplně na začátku otázky. Vždy přichází hned za slovesem — nebo prostě dáš Da li dopředu.
-
Poznámka k výslovnosti: v řeči se Da li je a Je li často zkracují na Je l. Uslyšíš Je l ovo tvoje? — stejná otázka, jen řečená rychleji.
-
Shrňme to. Otázku ano/ne tvoříš dvěma způsoby: Da li na začátku pro běžnou řeč, nebo sloveso napřed s li hned za ním. A pamatuj — li nikdy nestojí první.