Podmínkové věty v srbštině: kdy použít ako a kdy da
Čeština vám tu dává náskok: vaše "kdyby" s kondicionálem (bych, bys, by) je blízkým příbuzným srbského potencijalu. Pozor ale na jeden zásadní rozdíl — srbština rozlišuje reálné a nereálné podmínky nejen tvarem slovesa, ale i samotnou spojkou. Pro reálné nebo pravděpodobné podmínky používá srbština **ako** s přítomným nebo budoucím časem. To odpovídá českému "když" / "jestli" v oznamovacím způsobu: "Ako imaš vremena, javi se." (Když budeš mít čas, ozvi se.) "Ako bude lepo vreme, idemo na more." (Jestli bude hezky, jedeme k moři.) "Ako budeš mogao, dođi." (Jestli budeš moci, přijď.) Všimněte si, že "ako budeš" a "ako bude" jsou v budoucím čase — to jen označuje podmínku, která se má teprve splnit, ale stále jde o reálnou podmínku. Jak "ako imam" (přítomný čas), tak "ako budem" (budoucí) jsou skutečné podmínky s ako; ani jedna není kondicionál. Pro nereálné nebo hypotetické podmínky — to, co je v rozporu se skutečností nebo si jen představujeme — srbština ako opouští a používá **da** (nebo **kad**) plus kondicionál, zvaný potencijal. Tady myslete na své "kdybych měl peníze, cestoval bych": "Da imam para, putovao bih." (Kdybych měl peníze, cestoval bych.) "Kad bih znao, rekao bih ti." (Kdybych to věděl, řekl bych ti.) "Da je ovde, pomogao bi nam." (Kdyby tu byl, pomohl by nám.) Potencijal se tvoří z aoristu slovesa *biti* — **bih, bi, bi, bismo, biste, bi** — a příčestí, které se shoduje v rodě a čísle: *došao* (m.), *došla* (ž.), *došli* (mn. č.). A teď nejdůležitější signál i nejčastější chyba začátečníků: pokud výsledek končí na **…bih / …bi**, je situace jen představovaná, takže podmínková věta MUSÍ mít da nebo kad, NIKDY ako. Proto je "Ako imam vremena, došao bih" ŠPATNĚ. Správně je "Da imam vremena, došao bih." Naučte se všímat si toho koncového bih: je to červený praporek, který vám říká da, ne ako.
Příklady
- Ako budeš mogao, dođi. If you can, come.
- Da imam para, putovao bih. If I had money, I'd travel.
- Kad bih znao, rekao bih ti. If I knew, I'd tell you.
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Srbština má dva druhy když — jeden pro věci, které se opravdu můžou stát, a jeden pro čistou fantazii. Když je popleteš, tvůj všední plán zní jako sen.
-
Každá podmínková věta má dvě poloviny: část s když, tedy podmínku, a část s pak, tedy výsledek. V srbštině celá věta mění tvar podle toho, jestli je ta podmínka reálná, nebo vymyšlená.
-
Tady je to rozdělení. Reálná podmínka je něco, co opravdu může být pravda, takže používá ako s obyčejným slovesem v přítomném nebo budoucím čase. Nereálná je hypotetická nebo nemožná a používá kondicionál v obou polovinách.
-
Začni tím reálným druhem. Děláš normální plán, který se klidně může uskutečnit, takže sáhneš po ako. Ako budeš mogao, dođi.
-
Všimni si, že část s když používá budoucí tvar budeš mogao, protože ten děj nás teprve čeká. Tady je stejná logika s přítomným časem. Ako imaš vremena, javi se.
-
Teď ten nereálný druh. Ten je pro situace, které právě teď nejsou pravda: přání, dohady, věci proti skutečnosti. Klíčová přísada je kondicionál, který se skládá z krátkého pomocného slůvka a příčestí minulého.
-
Takže pro vymyšlenou situaci zahodíme ako a použijeme da s kondicionálem. Tahle věta znamená: nemám peníze, ale kdybych je měl, stalo by se tohle. Da imam para, putovao bih.
-
Můžeš taky začít s kad místo da a má to stejný nereálný význam. Když to uděláš, kondicionál se objeví v obou polovinách věty. Kad bih znao, rekao bih ti.
-
Tady je klasická věta proti skutečnosti. On tu teď není, takže si to představujeme s kondicionálem v obou polovinách. Da je ovde, pomogao bi nam.
-
A tady je past, do které se chytají studenti. Část s výsledkem končí na bih, tedy kondicionál, takže cítíš, že je věta vymyšlená. To znamená, že část s když musí začínat na da, ne na ako. Spojení ako s kondicionálem zní rodilému uchu špatně.
-
Takže ať ti jedna část napoví tu druhou. Když je výsledek obyčejný přítomný nebo budoucí čas, část s když je ako. Když výsledek nese bih nebo bi, část s když je da nebo kad.
-
Ještě jeden reálný plán, abychom si ten všední případ zafixovali. Podmínka je naprosto možná, takže zůstává v reálném světě s ako. Ako bude lepo vreme, idemo na more.
-
Takže si pamatuj ty dvě cesty. Reálné a pravděpodobné — použij ako s běžným slovesem. Vymyšlené nebo nemožné — použij da nebo kad s kondicionálem. Ať je ti koncovka bih signálem.